Zorinky příběh
Holčička, která milovala život.
„Miluju svůj život.“
— ZorinkaA přesně taková Zorinka byla.
Taková byla.
A navždy bude.
Náš malý velký poklad
Milovala život. Smích, dobrodružství, společně strávený čas a všechny lumpárny, které k opravdovému dětství patří.
Neuměla žít napůl. Zorinka jela život na 300 %.
Někdy možná ještě o něco víc. Strach jako by příliš neznala a občas až záhadně hazardovala. 😄 Byla neskutečně šikovná, pohybově nadaná a talentovaná na nejrůznější sportovní dovednosti. Často jsme jen stáli a nevěřícně koukali, co zase dokáže.
To nejvýjimečnější na ní ale nebylo to, co uměla. Bylo to, jaká byla.
Zorinka měla nádhernou povahu a obrovské srdce. Byla srdečná, citlivá, vnímavá a neuvěřitelně starostlivá. Často jí záleželo víc na ostatních než na sobě. Dokázala rozdávat lásku úplně přirozeně a každý den přinášela do našeho života tolik smíchu a radosti, že jí za to nepřestaneme být nikdy vděční.
Milovala svou rodinu a nejšťastnější byla, když jsme mohli být spolu.
A potom přišla její malá sestřička
Sestřička, kterou tolik milovala
Být velkou ségrou pro Zorinku znamenalo strašně moc. Milovala ji, starala se o ni a byla na ni pyšná.
Vidět je spolu patří mezi ty nejvzácnější chvíle, které si poneseme navždy.
Naše malá velká učitelka
Mysleli jsme si, že my budeme učit Zorinku životu. Nakonec ho ona naučila nás.
Naučila nás, že život není samozřejmost. Že se nemá odkládat na potom.
Že máme blbnout. Smát se. Cestovat. Objímat se. Říkat si, že se máme rádi. Být spolu a opravdu si těch obyčejných společných okamžiků všímat.
Zorinka nám ukázala, že na to, abyste změnili život lidí kolem sebe, nemusíte být dospělí. Někdy na to stačí jedno malé dítě s obrovským srdcem.
Ona je naše učitelka.
A vždycky bude.
Když přišel nepřítel
Pak do našeho života vstoupila nemoc. A Zorinka nám ukázala další stránku své osobnosti. Neuvěřitelnou odvahu.
S nemocí se prala způsobem, nad kterým jsme někdy všichni jen zírali. Zvládala věci, které by byly těžké i pro dospělého člověka. A přesto dokázala mít radost, smát se, plánovat a pořád chtít žít.
Během své cesty neskutečně dospěla. Někdy jsme měli pocit, jako by v tom malém dětském těle byla dospělá osoba. Překvapovala nás tím, jak věci chápala, jak o nich přemýšlela a jak dokázala myslet na ostatní i ve chvílích, kdy sama procházela něčím nepředstavitelně těžkým.
Nemoc ji změnila. Ale nikdy jí nevzala Zorinku.
Její humor. Její velké srdce. Její lásku. Její chuť něco podnikat. Její radost ze života.
Naše největší bojovnice
Zorinka bojovala statečně. Udělala všechno, co mohla.
Bohužel její nepřítel měl nakonec silnější zbraně a přišel okamžik, kdy už mu její malé tělo nemohlo konkurovat.
To ale neznamená, že Zorinka prohrála.
Pro nás bude navždy tou největší hrdinkou a bojovnicí.
Nemoc ji vzala možnost být tady s námi co nejdéle. Nemohla jí ale vzít všechno, co za svůj život vytvořila.
Lásku, kterou nám dala. Vzpomínky, které máme. Lidi, kterých se dotkla. Ani všechno, co nás naučila.
Její příběh nekončí
Jsme neskutečně vděční, že jsme ji mohli poznat. Že jsme ji mohli milovat. Že právě my jsme mohli být její rodinou.
A protože tolik lásky, radosti, nápadů a dobra nemůže jen tak zmizet, rozhodli jsme se v tom všem pokračovat.
Nechceme, aby Zorinku definoval konec jejího života. Chceme, aby ji definovalo to, jak žila. A ona žila naplno.
Proto vznikl spolek Zorinka jede dál.
A pokaždé, když díky jejímu příběhu vykouzlíme úsměv dalšímu dítěti, splníme jedno přání, pomůžeme jedné rodině nebo uděláme něco dobrého, pojede kousek cesty zase s námi.
Podpořte, aby Zorinka jela dál
Protože Zorinka jede dál.
V nás. V její sestřičce.
V lidech, kteří ji milují.
V každém dobrém skutku,
který ponese její jméno.
„Miluju svůj život.“
A my budeme navždy vděční, že jsme mohli být jeho součástí. 🌈